Soul Society

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Jednou za 4 roky se v Soul Society nadejde den, kdy všichni na Akdemii dovrší svého školení. Akademie sama o sobě je poměrně zdlouhavá a trnitá cesta. Lidé z rukongaie, synové a dcery shinigami a nebo ti z urozených klanů podstupují na akademii mnoho strastí. Kido, Zanjutsu, Hakuda a Hoho. Tyhle věci jsou jim rvány do krku tak hluboko, až se stanou jejich součástí a pokud to nezvládnou vstřebat, jejich dny na akedemii jsou sečteny.
I dnešek není jiný. Pro mnohé z nich je to poslední pokus. Ti co zde stáli prošli všemi zkouškami, které na ně akademie hodila a přeci jejich jistota v řadách "Bohů Smrti" byla nejasná. Hlavní zkouška byla teprve před nimi.
Každý z uchazečů o místo v řadách Shinigami, musel projít ještě testem před očima zástupců divize.
Proto se teď několik stovek žáků nacházelo v aréně plné očí, které na ně zvídavě dohlíželi.
Každý z nich už měl přidělené číslo. Každý z nich už měl dopředu domluvené co ukáže před očima kapitánů.
Žáci to většinou využívali. Této svobody protože mohli svoji prezentaci upravit, podle toho co se v nich ukrývalo.
Někteří vsadili na jistotu a ukázali své "healing" dovednosti. Čtvrtá divize byla pro mnohé ze studentů nejvíce dostupnou volbou. Jiné věřili svému dovednosti v Kido a tak ukázali demonstraci v tomhle odvětví.
Každý kapitán měl určitý typ osobnosti, který vyhledával. Někteří, jako například Kenpachi, to dávali najevo zpříma. Nikdy se nestalo že by vzal do svých řad někoho, jehož Zanpakuto jen zapáchala po kido schopnostech.
Jiní, jako například Shiba, brali více sporadicky a nepředvídavě.
Tak či tak, bylo jen na studentech co ukáží na scéně, když bude zavoláno jejich číslo. V ochozech se teď nacházel každý z kapitánů, vyjma dvou jmen. Kapitánka druhé divize a kapitán šesté divize zvolili místo své osobnosti vice-kapitány.
Co se týče samotného procesu, bylo to docela jednoduché. Pokud má někdo zájem o danou osobu, stačí aby zvedli ruku. Pokud nikdo ruku nezvedne do jedné minuty, student se vrací na akademii. Pokud více jak jeden kapitán zvedne ruku, je na studentovi aby si vybral divizi.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | xx divízia

Ak by som povedal, že som v kostiach necítil trému, tak by to bolo klamstvo. Bol to veľký deň, pre shinigami spoločnosť ako takú no pre moju vlastnú maličkosť to platilo dva krát. Už keď som sa prezliekal do môjho "Gi" ktoré bolo vo farbách akadémie, tak som si doň dlane musel kvôli potu utrieť viac krát, než by mi som si priznal. Nervózne pohľady, ľahká triaška v prstoch a neustále prečesávanie si vlasov dozadu a za ucho. Vadili mi aj tie najmenšie maličkosti. Toto teda bude..

Podobne ako iní som už dopredu vedel, čím sa plánujem ukázať. Bol som viac menej všestranný no v ničom som nevynikal, možno až na zopár testov no máchať pred kapitánmi papiermi s dobrými známkami bolo nepraktické a hraničilo to so stupiditou. Spravil by som to rád, naozaj že áno ale.. bohužiaľ. Povzdychol som si, keď mi bolo pridelené číslo a ja som sa len na drevenú doštičku pozrel so značnou dávkou skepticizmu. nervózne som v druhej ruke zovrel rukoväť svojho zanpakuto.

"Som na smiech, áno, ďakujem, naozaj mi to nemusíš pripomínať vieš?" Uškrnul som sa, na prvý pohľad rozprávajúc sa sám zo sebou. Svojim spôsobom to aj bola pravda. Tie slová patrili aj mne.

A následne som sa presunul do miestnosti, kde držali účastníkov týchto skúšok. Hlavu som mal aspoň pre teraz nasmerovanú niekam dole, k mojim nohám. Aj cez tých pár rokov v akadémii som nikdy príliš nenadviazal komunikáciu s ostatnými. Boli proste iný.. ročník. A bolo to vidieť. Mnoho z nich bolo starších, teda valná väčšina. Mnoho z nich tiež predpokladalo že moje pripustenie na skúške bolo zapríčinené hlavne tým, že som bol len z nejakého semi-nóbl klanu. Tá druhá vec by ma trápila viac..

Tak či tak som sa eventuálne ocitol na scéne. A v hlave mi už po stí krát tento deň prešla jednoduchý plán ktorý ale nebol príliš jednoduchý na to, aby som vyletel. Teda aspoň som v to dúfal. Uklonil som sa kapitánom, prípadne vice-kapitánom ktorý boli teraz prítomný a následne sa otočil smerom k môjmu cieľu. Nevybral som si priamo "duel" či nejakú formu praktického boja so zanpakuto. Nie že by mi takáto ukážka nevyhovovala no v mojej mysli sa vedel palicou oháňať každý. A naozaj som nechcel ísť pod kapitána Kenpachiho. Ako ho najviac odradiť? Hej, poukážte čo to z Kido a z jeho listu ste vyškrtnutý. Aspoň podobný typ vtipov koloval posledné týždne akadémiou.

A to bol aj môj cieľ, po zaznení gongu som ani len netasil zanpakuto, len som oboma rukami spravil jednoduchú sériu znamení, ako keby som kreslil do vzduchu, zatiaľ čo z mojich úst vyšlo priamo meno môjho prvého pútacieho kúzla:
"Bakudō # 1. Sai!" Trhol som rukou v poslednom potrebnom pohybe, a vyslal pútacie hado smerom na panáka, no sotva sa pečať na panákovi objavila, nasledoval som ďalším. Ako keby elektrické paprsky, ktoré sa sformovali do pulzujúcej "nite", alebo skôr lano. "Bakudō # 4. Hainawa!" Moja prezentácia nebola ani tak o zložitosti jednotlivých techník, ako skôr o ich kombinácii. Ľahšie bakudo na prvotné spútanie nepriateľa, to druhé, vyslanie elektrizujúceho lana na uistenie si kontroly nad nepriateľom. Hainawa som uchopil do pravej ruky a trhol s ním, na čo som voľnú ruku vytrčil smerom k cieľu, ako keby som na neho ukazoval ukazovákom a prostredníkom. Začal som koncentrovať spirituálnu energiu pred mojimi prstami.
""Hadō # 4. Byakurai!" A následne ju vyslal do môjho znehybneného cieľa. Teda nie že by sa "panák" vedel nejakým spôsobom hýbať. Ale.. hej, bola to skúška na prístup ku Gotei, nie priamy boj s hollow či?

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Genimarovo jméno mu teď pomáhalo. Bylo jasně známo že první v abecedě měli nejtěžší úkol. Zaujmout a nasadit laťku. Kapitáni a jejich pobočníci byli zpočátku velmi váhaví zvednout ruku pokud se nejdnalo o úplný jasný talent. Na druhou stranu... ti co byli úplně ke konci zase mohli přijít na pospas takovému tomu "no toho na začátku sem vyhodil, a tenhle ukázal to samé... tak ho přeci nevezmu..."
Zatím viděl Genimaru jak se více jak polovina lidi v narvané hale čítající více jak tisíc jmen, vrací zpátky s brekem. Dokonce tu bylo několik mentálních zhroucení těch, kteří přišli o naděje někdy se stát Shinigamim.
Číslo 781 náleželo Genimarovi.
Díky jeho jménu tu bylo jisté očekávaní a někteří Kapitáni na něj teď koukali v trochu jiném světle, než na ostatní kandidáty.
Tak či tak jeho prezentace začala. Zvolil si cestu Kido. Když časomíra se rozběhla a jeho minuta začala.
Tohle bylo většinou něco, co dělali ti kteří chtěli zapůsobit na pátou divizi a nebo ti kdo se mermomoci nechtěli dostat do sedmé.
Byť to Genimaru neviděl, Kapitánka páté divize zpozorněla a sledovala jeho výstup zatímco Zabuza jen přeškrlkl další jméno v jeho seznamu.
Atmosféra se tu dala krájet a několik dalších zbystřilo, když ukázal Genimaru poměrně pokročilejší techniky kombinace.
Ovšem stále tu bylo 40 vteřin a žádná ruka nahoře. Genimarovi to nemuselo přijít divné, no ale aji mohlo. Kdo ví. Kapitáni přeci poslali zpět několik takových, kdo předvedli něco podobného.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | xx divízia

Eh.. Potiahol som nosom, keď som si uvedomil že zatiaľ nikto z kapitánov neprejavil záujem. Mne by nestačilo veľa. Bol by som spokojný hocikde, kde sa nenachádza niektorý z mojich zvyšných bratov, alebo rodiny ako takej. Na zlomok sekundy som privrel oči.

No tak budiž teda.. a po nádychu som začal recitovať, zatiaľ čo som oboma rukami za začal robiť sériu pohybov, tento krát viac okrúhlych a jednoduchších, než boli kanji znamenia pri Kai. " Jikai seyo rondanīni no kokk..." Môj hlas sa rozľahol po miestnosti, na čo som ruky spojil a ako som ich začal roztvárať, medzi dlaňami som vytvoril oranžovo-červenú kupolu, ktorá sa následne roztiahla do ďalšieho z Bakudo techník, tento krát s číslom deväť. Liána zachytila testovaciu figurínu, a ako som trhol liánou smeorm k sebe, figurínu by to malo vymrštiť taktiež mojim smerom, priamo do rany môjho zanpakuto. To som zas prechytil jednou rukou kúsok po tom, ako som zrušil už nepotrebné bakudo.

"Goke.. AOHI!" Sykol som príkaz, a v oboch rukách som pocítil pre mňa príjemný nával tepla, ktorý doprevádzal tasenie zanpakuto z pošvy. Preblesknutie modrých plameňov a ukážka nie úplne zvládnutého či dokončeného shikaiu, len istý.. pasívny spôsob ukázania že áno, aj ja som bol schopný zvolať meno svojho zanpakuto. Modré plamene prebehli po čepeli a len sa ťahali za mojim sekom, v ktorý som tasenie zmenil. Ako sa figurína rozletela na mňa, snažil som sa ju zvislo preseknúť.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Po téhle ukázce už bylo docela jasno že zájem se zvýšil. Přeci jen všichni kapitáni, kapitánky a nebo jejich pobočníci nesoudili jen podle toho, co tu viděli. Už teď měl malý náskok díky známkám z akademie. Ukázka kida byla také něco, co by se mohlo hodit v boji. Bylo to učené na akademii takže proto většinou kapitáni předpokládali, že ho většina lidí umí. Málo lidí s tím ohromíte. Genimaru měl ten bonus, že bylo vidět že má jistý cit pro něj. Nic extra ale potenciál tam bil.
Zanpakuto měl taky docela netradiční a unikátní. Ano, oheň byl nejvíce běžným elementem v Zanpakutó ale modrý oheň?
Genimaru ukázal i tohle málo a zbývalo mu jen 20 vteřin. Viděl, že zájem od kapitánů tam byl ale zatím ještě čekali, zda-li něco dalšího předvede.
Když však Genimaru zatasil zpět svoji Zanpakuto a čekal oněch 20 vteřin. Objevilo se nová časomíra.
Kapitáni měli jasno.
Entei Tsukuhara, kapitán první divize, ruku nezvedl. Nebylo to překvapení. Přeci jen do první patřila jen hrstka. Za dnešek to ještě nikdo nebyl a tak to asi aji zůstane.
Feng Zhao, Vice-Kapitán, taktéž nezvedl ruku. Ukázku Shunpa tady moc neviděl a jeho Zanpakuto považoval za příliš "flashy" na to aby se hodil pro druhou divizi.
Gon Shiba, třetí divize, také nezvedl ruku ovšem prsty mu cukali. Bylo vidět že byl na vážkách. Nakonec však ruka zůstala dole.
Ayaka Korumi, čtvrtá divize, taktéž nezvedla ruku.
První kdo zvedl ruku byla pátá divize a její kapitánka "Moe Ashikaga". Předvedl kido v nějaké té formě a byla to netradiční Zanpakuto co ji nakonec zlomila.
V zástupu šesté divize zvedla ruku i mladá Vice-Kapitánka,Soraka Mayumi. Ta měla jasné kritéria podle, kterých se řídila a Gakido jejím kritériím vyhovoval.
Sedmá ruka zůstala dole, což nebylo pro nikoho překvapením.
Kapitán osmé divize taktéž nezvedl ruku. Aoki byl přeci jen ten typ, který hledal něco jiného než ostatní kapitáni.
Yomi Arashi, poslední z kapitánů, taktéž poklepával prsty. Podobně jako třetí divize. Nakonec ale ruku zvedl což přimělo Shibu Gona aby dodatečně ruku také zvedl.
Genimaru měl tedy na výběr několik možností a každá z nich představovala úplně jiný život.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | xx divízia

Prekvapilo ma, koľko rúk sa ku koncu zodvihlo hore. čakal som tak troch, možno dvoch. Kido divízia ma neprekvapila, ale skôr som ju bral ako poslednú voľbu, ak by som naozaj na výber nemal. Možno som mal na to aspoň nejaký talent ale, nebolo to niečo čo ma priam bavilo. Naučil som sa to, lebo to bolo potrebné naučiť, a moje pragmatické ja mi tiež napovedalo že to niekedy aj prakticky využijem. Ale nie, nežil som tým.

Moje oči nakoniec spočinuli na ruke posledného kapitána, ktorý ju uráčil zodvihnúť. Shibu Gon. Alebo tiež kapitán tretej divízie. Zľahka som sa mu uklonil v pomerne oficiálnom geste. Spojené ruky, hlava sklonená dolu.

"Shiba-Taicho, budem poctený ak si ma privlastní tretia divízia." Odvetil som, no a nebol som si úplne istý ako pokračovať teraz. Možno to bola zvláštna voľba z mojej strany, ale.. malo to svoj zmysel. Tretia divízia by mi dala možnosť zo Seireitei odísť, aj dlhodobo. Čo by znamenalo odísť a úplne sa odviazať od môjho klanu. Čo viac si priať?

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Od Shiby se moc odpovědí nedostal. Jen dokázal vidět jak se Shiba zazubil ale ne směrem k Genimarovi ale ke kapitánovi deváté divize.
Poté jen tak mávl směrem ke Genimarovi ležérním gestem jeho levé ruky. Skoro to vypadalo jakoby k němu říkal "Yeah, whatever welcome."
Od ostatních kapitánů, či Vice-Kapitánky, který si ho vybrali viděl trochu nenávistné pohledy. Jediný kdo se tvářil lhostejně byl kapitán deváté divize. Byli to ženy, které těžko zvládali odmítnutí.
Genimaru teď musel jít směrem pro přijaté absolventy do místnosti, kde už na něj čekal předák třetí divize, který mu měl říct co a jak od téhle chvíle.
Předákem se ukázala Vice-Kapitánka, bylo to poznat podle odznaku který ji držel, omotaný kolem bicepsu.
Měla modré vlasy, postavou menší jak Genimaru a zanpakuto ve tvaru tanta měla připevněnou za opaskem.
Ti co dohlíželi na výběr ho přivedli za ní, a tak věděla že se jedná o třetí divizi.
Genimaru také viděl, že u třetí divize bylo po první nejméně lidí. Kromě něho tam seděl jeden chlápek, očividně spokojený s tím že ho vybrali s úlevou na tváři.
Haru teď přišla k němu, mírně si odkašlala a poté jen řekla.
"Vítej ve třetí divizi. Jméno?" zeptala se aby si to mohla napsat do papíru na deskách. Viděl, že působila velmi profesionálně ale bylo vidět, že bere práci o trochu více vážně než "laxní" kapitán.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3th division

Zo skúšobnej "miestnosti" som sa vyparil pomerne rýchlo. Skôr, než sa mi na tvári stihol objaviť neistý úškrn po tom, ako som si všimol tie pohľady prevažne od vice-kapitánky a kapitánky. Hej, boli to dámy ktoré nemali radi keď ich niekto odmietol. No kto vie čo budúcnosť prinesie. Možno sa pod nimi ešte ocitnem v, trocha inom zmysle. Do tváre sa mi pri týchto myšlienkach nahrnula taká tá pubertiacka červeň a ja som sa neubránil pocitu, že si to rozhodne niekto musel všimnúť. No okrem mňa v medzichodbe bola iba dvojica shinigami ktorí ma viedli za predákom. No stále..

Atmosféra sa trocha uvoľnila, keď som bol zoznámený s predáčkou. Aj keď zoznámenie bolo celkom silné slovo.

"Hey," Kývol som hlavou na pozdrav môjmu bývalému spolužiakovi a teraz pravdepodobne aj kolegovi. "Dobrá práca tam vnútri, gratulujem." Nikdy nebolo neskoro na to, začať si vytvárať dobré známosti. No po tom som sa už otočil ku predáčke, vice-kapitánke skôr, než si moju prvotnú ignoranciu mohla vyložiť ako nevychovanosť.

"Genimaru Onsei, teší ma." Lakeť som si oprel o záhyb v mojom "Gi", tam kde som mal zasunutú zanpakuto. "Aaa vy ste?" Spýtal som sa pre odvetu. Tak trocha som dúfal že vice-kapitán.. alebo v tomto prípade vice-kapitánka, bude vyzerať podobne laxne ako kapitán ale, očividne som sa mýlil. Ústa som spojil do priamej čiary, snažiac sa neuškŕňať ako dieťa. Nebudem si klamať, bol som zo sebou celkom spokojný, a po prvotnom napätí zo skúšiek sa sa konečne cítil dosť uvoľnene, a hlavne v chille.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Jeho kolega byl docela nemluvka. Odtrhl svůj spokojený pohled z rohu místnosti, nemluvně se zasmál s poškrábání na hlavě, kývl, a poté se zase věnoval svému rohu.
"Haru Yuzuki."Odpověděla bez nějakého výraznějšího zabarvení hlasu Haru. Odpoveď mu také přidělila ve chvíli kdy listovala v papírech kde si zakroužkovala jeho jméno. Poté zvedla oči k němu a rukou mu ukázala na volné místo na lavici vedle jeho budoucího kolegy.
Trvalo jim ještě dlouhé tři hodiny čekání než se další účastníci dostavili do jejich síně. Chlápek vedle něj si dával pozoŕ na svůj roh a nic moc neříkal. Zasněný někde hluboko v hlavě.
Genimaru si všiml také všiml zvláštní věci.
Ostatní absolventi přidělení do jiných divizí, přišli k předákovi, vyslyšeli si krátkou hlášku pokynů a pak byli na cestě pryč, s úsměvem na tváři.
Genimarova divize tu v mezičase čekala už dobré tři hodiny.
Mohl si všimnout jak z čísla 782, které svítilo když přišel, se stalo 1127. Nepamatoval si přesně kolik lidí bylo v jeho ročníku, no doufal že už to nebylo více jak 1200.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3th division

Potiahol som nosom. Toto bol presne ten dôvod pre čo som príliš nevychádzal z ľuďmi z akadémie. Nevedel som ale čím to je. Nechceli sa so mnou rozprávať? Alebo bola väčšina.. proste takýchto?
"Eh.." Rukou som sa poškrabal na spánku a odišiel si sadnúť na lavicu vedľa môjho kolegu. "Teší ma.." zamrmlal som pomerne potichu. Ani z nej som necítil žiadny ten feel na konverzáciu. Ostatne asi mala "dosť práce". Ale koho som klamal, seba?

čakal som že tu budeme len pár minút. Prípadne že nás čoskoro posunú niekam ďalej. No nie. Kysli sme tam cez hodinu.. keď prešla druhá, bola na mne vidieť ďalšia vlna nervozity. No skôr tne typ, ktorý človek cíti z nudy a nedočkavosti. Rukou som si klepal po druhej ruke, jedna noha mi klopkala po zemi.
"Yuzuki-Fukutaichō ? prečo sme stále tu? Ostatné divízie poslali svojich nových.." Mávol som rukou. "Kto vie kam?" Zľahka a s malou nádejou na odpoveď som sa na vice-kapitánku usmial.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

¨
Celou dobu po jeho čekání si všiml že čas od času Haru něco načmárala do svých poznámek. Nevěnoval tomu moc velkou pozornost, přeci jen měl teď v hlavě plno jiných věcí.
Otázka byla možná na místě. Bylo to logické že ano. Něco nevím no tak se zeptám. Haru se na něj ale jen podívala spoza brýlí. Něco si naškrábala do notesu a opět se ponořila do myšlenek.
Chvíli tam tak seděla bez toho aniž by mu odpověděla. Jen si hrála s tužkou tak, že jí pootáčela mezi prsty a čekala.
Otázka dokonce přiměla jeho kolegu aby otrhl pohled od rohu a podíval se na něj. Bylo to poprvé za dlouhé dvě hodiny co jeho kolega od toho rohu odtrhl oči. Vypadalo to jako by byl v nějakém tom transu snad. Tak či tak netrvalo dlouho než se k němu opět vrátil.
Naštěstí nemusel moci čekat na odpověď. Po chvíli se čísla na ukazateli zhasla. Naposledy bylo číslo 1224, které nedopadlo dobře, jelikož se do místnosti nikdo nový nedostavil.
Oni dva tedy představovali pouhé dva nové přírustky do třetí divize. Přeci jen to možná bylo zavánějící ale když si člověk řekl že úspěšnost na vybrání byla zhruba 5% a z těch šedesáti lidí se lidi museli rozdělit do devíti divizí, z nihž si čtvrtá, sedmá a devátá divize brala nejvíce lidí, možná to až tak zvláštní nebylo.
Předáci odcházeli směrem pryč spolu s ostatními novými členy divizí až nakonec tu zbyli jen oni tři.
Haru se na ně podívala, naposledy něco načmrkla do notesu a poté jim řekla jednoduchou krátkou větu.
"Prosím aby jste se oba dva dostavili zítra ráno k sídlu třetí divize. Osm přesně. Naviděnou zítra." řekla přičemž si schovala tužku pod sponu desek a vydala se na cestu.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3th division

Zhlboka som sa nadýchol. Tento prístup bol úplne skvelý, mať tak plnú krabicu snackov a niečo zaujímavé k pozorovaniu. No sprostý som nebol a domyslel som si, že tretia divízia ktorá sa zaoberala Reconom, bude pravdepodobne potrebovať viac "špecifické" veci než len ukážku toho že jeden nebol úplný trotl.

"Hey hey, naozaj, ak sa nás snažíte otestovať tak by bolo fajn doniesť aspoň nejaké jedlo." Zamrmlal som po chvíľke toho, ako mi zaškvŕkalo v bruchu. No len som sa pohodlnejšie rozvalil na stoličke a hodil pohľad niekam k stropu. Potiahol som nosom, a hral som sa na mŕtvolu najbližší.. no čas. Až kým neprešlo všetkých ostatných študentov. Keď prišiel čas ísť domov, takmer ma to prekvapilo. Podvihol som hlavu a hodil po vice-kapitánke takmer neveriacky pohľad. No nehádal som sa, v momente som vyskočil na nohy a aj za pomocou lajdavého shunpa, vyrazil smerom môj podnájom v Rukongai, jednom z tých.. horších districtov. Ostatne to boli aj tie lacnejšie. Nutno podotknúť že počas cesty som si hundral a nadával popod nos, hlavne na kapitána a na jeho vice-kapitánku a toho čo všetko som za deň mohol stihnúť.

"Koho klameš Geni.." Povzdychol som si po ďalšom záchvate nedôstojných poznámok. Aj by som to rozviedol ďalej no to by mi muselo ostať viac energie.

No príliš som do konca dňa nerobil. Na bizardnú minútu ma napadlo ísť "domov" a pozrieť mamku, keďže s ostatnými členmi domácnosti som mohol byť za zle ale hej, ktorý syn sa kedy naozaj hneval na svoju matku nie? No po tom mi do úst prišiel ten nepríjemný pocit pri spomienke na otca a bratov.. až som si musel odpľuť. Žiadny dôvod na oslavu, nie pre mňa. Možno keby že sa s nimi posledne tak nepohádam ale teraz? Nasmeroval som si to priamo k môjmu bytu.

Ďalšie ráno som vstával skoro, teda, ak by sa dalo hovoriť o spánku. Pod mojimi očami sa už dlhšie vytvárali váčky z nedostatku spánku. Nemohol som, nie naozaj. Rád by som to zvalil na hluk z pomerne hlučných ulíc, pravda ale bola oveľa viac sentimentálna. Proste som moc nemohol spať. Vždy keď som zavrel oči a prišli na mňa driemoty, skôr či neskôr som pred sebou videl Takimarovu tvár, úškrn od ucha k uchu keď odchádzal na misiu. No a po tom zvyšku rodiny, keď som ich prepočul. "Niekedy je obeta nevyhnutá." .. a hnev, ktorý som schovával pod svojou často indiferentnou tvárou. Každú jednu noc.

Ocitol som sa pred sídlom tretej divízie okolo štvrtej nadránom. V jednej ruke som držal zanpakuto a v druhej vak s tými zopár osobnými vecami, ktoré som vlastnil. Podnájom som ešte v ten večer zrušil keďže.. som očakával presťahovanie do kasární. No vedel som že som tu skoro a tak som si len sadol k bráničke do sídla tretej a oprel sa o kamennú stenu, ktorá oddeľovala jeho priestory.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Po jeho večerních cestách se mu nic zázračného nepřihodilo. Možná to svědčilo o bezpečí Soul Society a nebo to svědčilo o tom, že v Rukongai věděli že si zahrávat s někým v černé róbě se nevyplácí.
Nu po bezesné noci mu nezbývalo nic jiného, tedy na výběr měl spoustu věcí ale jen jedna ho dostane do třetí divize, než se dostavit před zmiňovanou budovu.
Ano, byl tam brzo. O celé čtyři hodiny brzo. Mohl vidět že v Soul Society na něj jen divně pohlíželi stráže, přeci jen v tuhle dobu ti co proudili ulicemi tohohle zařízení, měli v plánu většinou nekalé věci.
Tak či tak nějakým těm oplétačkám se vyhnul a jediné co se k němu dostavilo, bylo několik bodavých pohledů od několika paranoidních stráží.
Sídlo třetí se nedalo nazvat majestátním ale ani by ho člověk nenazval prostým.
Bylo tak někde uprostřed.
Jedna velká hala s několika patry, 5ti od pohledu, byla v centru střediska.
Kolem ní bylo rozprostřena zahrada s jezírkem a velké náměstí s tréninkovými panáky. Celé sídlo bylo poté obehnáno zdí s jedinou branou bez dveří.
Chvíli tam čekal a podle hodin tam ještě chvíli čekat bude. Celkem 4 hodiny. Nebyl jediný kdo si toho faktu všiml.
Z vrchu brány na něj promluvil hlas, který byť nebyl nějak hromový či hrozivý, v tomhle hrobovém mohl nejednoho vyvézt z kůže.
"Jsi tu brzy." řekl onen hlas, který před několika hodinami zdvihal ruku na jeho přijetí do divize.
Kapitán seděl na vrchu brány a ani se nekoukal tak na něj jako spíše sledoval Soul Society. Tu poznámku utropil jen tak na zkrácení času.
Genimaru si nebyl jistý, jestli tam kapitán seděl od samého začátku a nebo se tam dostal teprve teď.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3th division

Pozrel som sa nad seba, myslel som si že sa mi to len zdá no, hej, naozaj na mňa hovoril môj nový kapitán. Teda.. nehovoril priamo na mňa, vyzeralo to tak že si skôr užíva raňajší výhľad na okolie. Keby že je cez tú tmu niečo vidieť teda.. No nič extra sa ma nepýtal, a ja som sa rozhodol použiť skôr laxnejší prístup.

"No, keďže pre mňa akadémia skončila.." Pokrčil som jedným ramenom a na chvíľku privrel oči, zívol som si. Nespavosť neznamenala že som nebol "unavený" koniec koncov. Z náprsného vrecka som si taktiež vytiahol fajku, ktorú som pri mojom odchode z domu "čmajzol" otcovi. Trvalo mi pár minút, kým sa mi ju podarilo napchať tabákom a zapáliť.

".. nemám nič lepšieho na práci. Alebo skôr iného." Uškrnul som sa počas poťahovania dymu.

"Nejaká šanca že by ste ma pustili skôr?" Spýtal som sa kapitána po pár minútach ticha. Aspoň teda ticha z mojej strany. Mohol by som sa ho spýtať to isté ale, bol to kapitán, v podstate medzi shinigami niečo ako boh. Nemal som dosť odvahy na to vypitovať sa ho na osobné veci. Už takáto ďaleká / blízka blízkosť bola celkom ehm, celkom tlak.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Chvíli opět čekal než Genimarovi odpověděl. Nedával si načas ale spíše vážil stejnou vahou více odpovědí a variant, než vyšel tou správnou.
"Čas se dá investovat lepším způsobem než čekáním." řekl mu v podstatě jen tak mimoděčně, když pozoroval vzdálené cosi. Možná tam ani nic nebylo no Genimaru by přísahal, že kapitán působil přesně tak jakoby něco v dáli pozoroval.
Kdyby se však podíval do stejného místa, nic by tam neviděl než hvězdy a rožínající se světla probouzejícího se Soul Society.
Jeho odpovědi byli k věci a neodpovídal nějak zvláště emočně zabarveně. Ne že by působil jako bručoun ale stejně tak nepůsobil dojmem úplného pohodáře. Když přišlo k otázce i ta byla formulována formou k věci.
"Proč myslíš že jsem u tebe zvedl ruku?" zeptal se ho kapitán bez toho aniž by oči zpustil z dalekého, potencionálně imaginárního, objektu.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3th division

Ja som sa na to dané tajuplné miesto aj pozrel ale, v skutočnosti ma tam nečakalo nič čo by zaujalo moju pozornosť. Jeho pohľad mi ale neprišiel sklenený, teda aspoň podľa toho čo som z tohto môjho uhlu mohol posúdiť. Jeho odboveď mi prišla ako z učebnice, ako niečo či by mi povedali na akadémii. Sám som len pokrčil ramenom. "To je veľmi.. ehm, ľudský poznatok." Potiahol som nosom, následne som zas pokrčil ramenom a potiahol si z fajky. Trocha pridusene som zakašľal, no snažil som sa to schovať. v sebe.

"Úprimne?" Začal som odpovedať na jeho otázku. "Nemyslím.. viem len prečo som si vybral práve tú vašu." No zamyslel som sa nad tým. "Chceli ste podpichnúť kapitánku piatej?" Skúsil som streliť. "Prečo?" Dodal som s nehraným záujmom. Rozhodol som sa hrať ten jeho pohľad, uprene sledujúc niečo predo mnou, stenu pravdepodobne.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Gonovi trvalo než se k němu dostal ale když to udělal bylo to na stejné brdo.
"Špatně." řekl mu kapitán, opět se nehnutě koukal na místo kamsi. Nědělal to proto, že by ho chtěl mučit. Jen chtěl vědět jaké jsou jeho pozorovací schopnosti.
Po chvíli mlčení a sledování obzoru opět bez toho aniž by odvrátil pohled konstatoval.
"Zkus to znovu." chtěl po něm aby zkusil ještě jednou přejít vše, co se událo při jeho výběru a aby sám došel k závěru. Kdyby se mu to nepovedlo asi by pro něj v pátrací divizi nebylo místo.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3th division

Zas som si povzdychol. naozaj sa mi príliš nechcelo rozmýšľať, no aj tak som to spravil. prehral som si v hlave udalosti zo včerajška, hlavne tie ktoré sa točili okolo môjho výberu. Napadlo ma viac vecí no, jedna menej pravdepodobná než druhá. Úprimne s tým že prijal dvoch členov do divízie ktorá sa sústreďovala na Recon, možno len potreboval doplniť stavy.
"Nom nemyslím si že to bolo schopnosťami." Poškrabal som sa na nose.

"Chceli ste Arashi-Taicho poprieť prípadného rekrúta? Prípadne nejaká osobná rivalita? Príliš veľa kapitánov zdvihlo ruku? Naozaj netuším. Vyzeralo to tak že ste na vážkach, ale eventuálne za vás rozhodnutie spravil niekto z ostatných kapitánov." Viacero možností ale hej, kedy bol život tak jednoduchý že pravda bola len jedna hm?

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Dlouhou dobu se mu nedostávalo žádné odpovědi. Jen ono koukání do dálky a hra na trpělivost a čas. Nakonec jak kdyby stopky dotikaly a odbila dvanáctá konečně odpověď přišla.
"Arashi má oko na talent. Nevím co v tobě viděl a neviděl. Tak či tak věřím jeho úsudku." řekl nakonec a poté seskočil z hradeb na pevnou zem a poprvé se na něj podíval.
"A ten pocit když mu jeden z jeho drahokamů vyfouknu je vždycky k nezaplacení. Letos se mi to povedlo dvakrát." řekl prostě a ušklíbl se. Stále hovořil oním tónem, ve kterém bylo vidět že mu v hlavě běží několik procesů vedle sebe.
"Nikdy jsem neměl moc dobrý úsudek na talent." přiznal se Kapitán. Což ho možná trochu odstavilo z pódia a smazalo mu to "odznak" boha. Gon byl ale docela nad to než aby se soustředil na prkotiny podobné téhle.
"Příště odpovídej jednou odpovědí. Pravda může být komplikovaná ale vždy je jen jedna." řekl a poklepal si rukou po rukojeti. Přičemž mu věnoval podobný pohled, jako dříve tomu potenciálně imaginárnímu objektu.
Bylo to trochu zvláštní pociťově. Genimaru si mohl připadat jakoby se čas zastavil když na něj dopadl pohled kapitána. Mohl se cítit trochu nesvůj, jako ostatně většina lidí které Gon věnoval svoji úplnou pozornost.
Nakonec se ale odmlčel a šel směrem do srdce třetí divize.
"Normálně si házíme mincí kdo si kterého rekruta vezme... No když jsi tu tak brzo... " řekl a zamával ať ho následuje do útrob budov.
Už jen z toho mála co slyšel od Gona bylo jisté že třetí divize funguje trochu jinak než si představoval.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3rd division

Pridal som sa do divízie, ktorú vedie blázon. Prebehlo mi hlavou. Naozaj som si o ňom túto malú skutočnosť začal myslieť. Hej. Kto by si o ňom po tejto výmene slov myslel niečo normálne? Buď bol blázon alebo videl niečo, čo ja nie.Stále bol ale kapitán a stále to bolo lepšie ako robiť v divízii, kde by sa nachádzal jeden z mojich bratov. O veľa lepšie. Pokrčil som ramenom, odvrátil som od neho pohľad a intenzívne som sa snažil vyhnúť sa tomu jeho, keď na mňa tak civel. Vysypal som popol niekam bokom a schoval zas fajku späť do záhybov môjho "Gi".

"Hádžete mincou? Ako to v tretej vlastne funguje? Nejak sa párujete?" Zasypal som ho otázkami. No tak či tak som vyskočil späť na nohy, pribehol k nemu a po tom sa naladil na jeho tempo. Ruky som si založil za hlavou a chvíľu sa len pozeral na jeho kapitánske haori. Možno ho niekedy budem nosiť aj ja? Nech už akejkoľvek divízie. Ostatne mám mať talent nie?

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

"Kvalita nad kvantitou. Nemám rád moc lidí. Vezmu jednou za 4 roky dva nové členy. Jednoho pro mě, druhého pro Haru." řekl kapitán zatímco šel s ním dovnitř divize.
Viděl že několik místností po stranách které sloužili jako ubytovny pro členy třetí divize. Vedl ho dál a dál dokud nenarazil na dveře.
"Tvoje."řekl zatímco se díval kamsi do prázdna. Místnost nebyla nic extra. Přeci jen se jednalo v podstatě o kasárny. Skříň, stůl, postel a čtyři zdi plus okno. To bylo vše co tu našel.
"Vem si odznak na stole." řekl a věděl že tam bude, byť ho tam nedal a skutečně tam byl. Potom ukázal ať ho následuje dál. Tentokrát ven z budovi, kde potkali Haru.
Ta se na nic neptala očividně jen čekala na druhého člena třetí a krátila si čas trénikem se svou zanpakuto. Tu měla položenou na nohou a rozjímala s jejím duchem.
Když jí míjeli, vyměnili si s Genimarem rychlé pohledy. Mladý Shinigami mohl v jejích očích vidět obavy a když mu mírně kývla jakoby říkala "Hodně štěstí" moc povzbudivě to s ním nevypadalo.
Už byli na cestě dlouhou dobu a Gon začal vysvětlovat.
"Cesta Garagantou je napoprvé dost těsná." pohled který mu poté věnoval byl podobný tomu co už jednou zažil u brány. "Zkus neomdlít hm?" řekl mu a snažil se znít povzbudivě, byť mu to moc nešlo.
Nakonec dorazili na místo účelu. Místo odkud Shingami navštěvovali jiné dimenze. Gonovi se členové páté divize, kteří měli dnes nastarosti udržovat bránu v provozu, uklonili. Očividně už věděli o co tu jde a i oni věnovili Genimarovi povzbudivé pohledy. Jeden se na něj dokonce koukal už jako na mrtvolu.
Nakonec otevřeli bránu dokořán a oba dva Shinigami se vydali cestou do neznáma, alespoň pro jednoho z nich.
Uvnitř Garaganty byl vzduch opravdu těžký a čas tu plynul zvláštně. Genimaru následoval cestou Gona a nakonec dorazili na písečné pláně Hueco Mundo.
Genimaru mohl vidět cítit jak se kolem rozléhají pouště široko daleko jen písek. Cítil ale že se to tu hemží plné Hollow a jejich Reiatsu bylo cítit všude kolem.
"Třetí divize je postavena na informacích. Vycvičit někoho ke zběru informací je zdlouhavý proces co vyžaduje čas a námahu z mé strany." řekl zatímco sledoval bledý měsíc Hueco Munda.
"Představ si že ten čas věnuješ a pak ti ta investice umře...Jen protože ji nikdo nenaučil se bránit." pokračoval. Dávalo to smysl pro to co říkal. Představa že do někoho investujete čas a úsilí jen aby vám zmizel jak pára nad hrcem je vždycky dost těžká na polknutí.
"Proto první co já učím je boj a to jak přežít." pokračoval. Vytáhl z kapse jednu malou apulku.
"Tohle je něco co pro mě vyvinula osmá divize. Dokáže to lákat hollow na jedno místo. Trik je v tom že Hollow třídy Menos po tom nejdou." řekl a poté na něj vylil obsah ampule.
"Působí to 2 hodiny." dodal nakonec Gon a završil jeho monolog. Genimaru už mohl pozorovat jak z něj začíná unikat zlatavá pára. Teď byl doslova v úlu vos, politý medem.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

alt="m005d4d.png" /> Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3rd division

Keď som do rúk zobral odznak, bol to zvláštny pocit. Podľa mojich vedomostí radový členovia odznaky nemali. No mohol to byť nejaký nový spôsob ako sa členovia divízii rozoznajú medzi sebou? Pripevnil som si ho podobne, ako vice-kapiáni nosievajú ten svoj, na ľavé rameno. Ešte raz som si prezrel moju novú miestnosť a len som si k posteli hodil vrece s osobnými veciami.

"Hmm.." Bol som na tom lepšie, než som čakal. Síce len jednoduchá miestnosť no moja. Čakal som ubikáciu s viacerými shinigami, v podstate ako klasické kasárňe, päť-šesť ľudí nasťahovaná v jednej.

"Taicho, ak je tento prístup kvôli môjmu klanu, tak prosím nie.." Zamrmlal som s istou dávkou .. čo to bolo, cítil som sa urazene? Skôr otrávene naozaj.

Prehodil som si ďalší nechápavý pohľad s vice-kapitánkov, na ktorú som sa len slabo usmial. V žalúdku som pocítil ten divný pocit, ktorý človek cítil, keď sa schiľovalo k niečomu čo práve nevoňalo po kvetinách. "Žiaden problém Taicho, nebude to môj prvý krát. Predsa len v akadémii sme pár krát v ľudskom svete boli." Snažil som sa znieť odhodlane, no všetky tieto náznaky mi na egu dosť uberali. Predzvesť bohvie čoho.

Ignoroval som pohľady ľudí z piatej divízie, boli príliš zvláštne. Pripomínali mi pohľadi, ktoré moja rodina hádzala po jednom z mojich bratov, pred tým než odišiel na svoju poslednú misiu. "Eh.." Zvraštil som nos. "Banda bláznov.." Zahundral som si popod nos.

No to som nevedel, čo ma čaká. Keď sme vystúpili z Garganty, noha mi dopadla do piesku, a moje zorné pole pohltila čierna obloha a obrovský mesiac. Zarmznutie a stuhnutie od strachu neprišlo hneď. Bolo to niečo pomalé, ako keď sa ponoríte do ľadovej vody a cítite ako vám chlad stúpa z nôh až niekam ku hlave. Eventuálne to však prišlo, a ja som sa sotva dokázal nadýchnuť. Toto nebol ľudský svet, nie.. toto bolo Hueco Mundo. Takmer som ani len nevnímal čo mi kapitán hovorí. Videl som ako sa mu otvárajú ústa a aj som počul jednotlivé slabiky, ale vôbec mi jeho slová nedávali zmysel.

"He?" Ten pach .. teda, to Reiatsu ktoré nepatrilo ani dušiam ani shinigami, bolo cítiť všade naokolo. Zem ním bola priam presiaknutá. A v tom tá ampulka a... ja som konečne zaregistroval jeho posledné slová.
"HE?!" Ustúpil som krok dozadu a z ľadového pocitu, ako keby ma niekto oblial horúcou vodou. Po tele mi vyrazil pot a ja som sa vystrašene pozrel po okolí. Zatiaľ som ich nevidel, ale.. cítil som ich. Do úst sa mi nahrnula pachuť zvratkov a ja som kŕčovito zovrel rukoväť svojej katany, no netasil som ju. čo robiť? Čo robiť? Mal som utekať? Alebo stáť a snažiť sa ochrániť svoju pozíciu? O Hueco Mundo som vedel len minimum, len MINIMUM.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Gon se na něj nedíval jak tam panikaří. Místo toho si sedl a díval se na měsíc, jakoby na něm chtěl něco naznat co nikdo jiný před ním nenaznal.
Hollow se k němu už začal blížit, jak ostatně Gon řekl že se stane, a po chvíli vyskočil z písku pod jeho nohama. Byl zhruba dvakrát tak mohutný jako on sám a místo rukou měl podivné lijány.
maska mu byla jak přibitá tam, kde lidé měli obličej a hollow začal pištět a rozmáchl se proti němu těmi lijánami.
Gona to vůbec nevivedlo z míry. Hollow si ho vůbec nevšíma a stejně tak si jej nevšímal Gon.

Poèet pøíspìvkù : 38 Join date : 07. 01. 15

Genimaru Onsei

16 r. | ♂ | Shinigami | 3th division

Na kapitána som sa už nepozeral. Skôr som sa snažil zaregistrovať nejaký pohyb, alebo čokoľvek, po stranách. Zľava, zprava..možno zhora? Hollows predsa len vedeli aj lietať. Na poslednú chvíľku som zaregistroval Hollowa, ktorý sa snažil vyliezť z piesku pod mojich nôh. Jedne rýchly úskok dozadu a so stále netasenou znapakuto snaha o vyblokovanie jedného z jeho rúk, alebo chápadiel?
"Ugh.." Vyskočil som do vzduchu, a po salte vzad som dopadol ešte o niečo ďalej. Chcel som ustúpiť, zvýšiť vzdialenosť, pzorieť sa čomu vlastne teraz čelím. No netrvalo mi dlho kým som pochopil, že na podobné veci nemám čas. Toto nebol súboj ktorý som chcel naťahovať. Nie keď po mne išlo všetko v kto vie akom dlhom okruhu. A tak som sa len pomocou shunpa snažil dostať bližšie, pomedzi jeho liány, tasiť zanpakuto a najprv u odseknúť jednu z nôh, na čo by som druhý sek z otočky mieril priamo na masku, využívajúc moje telo. Potreboval som mu predsa len zničiť masku. Ani nie najslabšia stránka hollow, ale tá jedna, ktorou sme ich dokázali poraziť.
"SHINE!" Zavrčal som tak trocha unesený prvotným šokom z boja.

Poèet pøíspìvkù : 59 Join date : 17. 12. 14

Nejednalo se o silného hollow. Nejednalo se ani o průměrného hollow. Jak Kapitán řekl, látka které z něj teď sálala žlutavý dým, chtěla nalákat ty slabší články hollows.
Uvnitř Hueco munda to byli ti, kteří se krmili zbytky hollows a nebo ti, kteří ještě neměli čas navštívit lidský svět a krmit se na lidech.
Proto byl neohrabaný a sek po noze nedokázal uhnout a zásah do masky byl více než dostačující na to aby ho dostal.
Kapitán se koukal na měsíc. Očividně ale dokázal svědovat více věcí zároveň protože dokázal říct.
"Akrobacie na bojiště nepatří. Eliminuj teatrálnost. Každý pohyb navíc je zbytečná ztráta energie." očividně narážel na jeho salto.
Genimaru neměl moc času na to odpovídat jelikož teprve teď dokázal pochopit skutečnou potency látky na jeho těle. Když další tři hollow se vynořili z písku. Jeden z nich vypadal jako pes s zakrnělýma předníma nohama, druhý připomínal stonožku a třetí vyletěl do vzduchu a začal po Genimarovi střílet brka z jeho křídel. Zatímco pes a stonožka se plazili k němu vypouštějíc hlasitý křik z jejich útrob.