Soul Society

Pírka odrazit se ukázalo těžším úkolem než si mladý Shinigami mohl zpočátku myslet. Když k nim přiložil svůj meč a začal je odrážet, přilepili se na něj. Vypadalo to že jejich cílem nebylo až tak pořezat či pobodat ale znepříjemnit život.
Několik kapek z těchto pírek dopadli na jeho oblečení a ty kapky poté začali podivně syčet a propálili díru do jeho úboru.
Jedna dokonce spadla na jeho ruku co držela meč a způsobila mu nepříjemné popáleniny jak kdyby ho poprskal olej z pánve.
"Moc předpokládáš. Uhnout je jednoduší než blokovat. Kdyby to byl silnější acid máš díru v ruce." řekl jeho kapitán dívající se na měsíc.
Bakudo se mu povedlo a Hollow s křídly za zády začal padat k zemi z dobrých 7dmi metrů. Vypadalo to že se snaží silou vyprostit z neviditelných pout.
Pes se k němu dostal první a skočil po jeho pravé noze s záměrem se tam zakousnout.
Další siluety v dálce se začali připbližovat a tím jak se písek třásl bylo jasné že dříve či později dojdou další Hollow.

Psa rozsekl i s jeho maskou rozsekl vejpůl. Genimaru začal chápat pomalu že se tedy jednalo o úplně prťavé hollows, které po tomhle šli. Výzva byla někde jinde.
"Uběhli dvě minuty." řekl Kapitán jen aby prohodil něco do éteru. Genimaru už použil Shikai a Kido, byť první úrovně. Otázka byla jestli to zvládne vydržet po dvě hodiny s tím jak se k němu dostávalo více a více hollows to musel zvládnout.



Gon se na něj podíval. Možná by čekal nějakou chválu či poplácání po zádech. Místo toho sledoval oné zlatavé výpary, které slábli. Vypadalo to že na něco čekal.
A čekání se mu vyplatilo. Výpary začali měnit barvu. Tentokrát byli rudé jak čerstvá krev. Poté co změnili barvu Gon jen kývl ale tentokrát nekoukal na měsíc nýbrž bedlivě pozoroval Genimara.
Kolem něj se začala země otřásat jak kdyby se kolem prohnalo stádo krav. Písek začal stékat kamsi do neznáma a po chvíli tu asi 7 metrů od něj tu byla silueta, velká jako mrakodrap.
Genimaru věděl o co jde pouze z učebnic. Byl si jistý že tohle byl Gilian.
Zatím tam jen stál a jako kůl v plotě ale koukal se na něj s krvežíznivým pohledem.

Gillian zařval a při vynoření. Sledujíc svoji kořist krvežíznivě a plný zvířecího popudu začal před dlouhým nosem s otevřenou hubou formovat Cero.
Hollow byl vskutku mohutný a impozatní. Strach byl na místě. Panika byla také. Neměl proti němu šanci a útěk, byť marný, byl jedinou šancí. Co jiného měl někdo v jeho situaci dělat. Hrát si na hrdinu a zemřít v ubohém pokusu o to zatlačit zpátky bylo více než zbytečné.
A byť Genimaru viděl že jeho šance jsou jedna ku tisícu že mu dokáže utéct, alespoň nebyli nulové.
Genimaru to neviděl ale kapitán se lehce ušklíbl když ho viděl utíkat.
Zvedl se ze země, oprášil ze svých rób písek a jen mírně zvedl hlavu k nebesům na Cero, které už se pomalu zvětšovalo. Cero se pochvíli rozletělo na svůj cíl, kterým byl mladý Shinigami.
"Bakudō #81. Dankū" vyvěsil mezi Cerem a Genimarem neviditelnou bariéru Gon.
Cero do ní narazilo jako přílivová vlna a rozprsklo se kolem ní. Nebylo to jednoduché Kido ale kapitán ho zvládl skoro bez mrknutí oka.
To co se stalo poté Genimarova hlava a smysli nedokázali ani zprocesovat. Bylo to v podstatě něco co nedokázal vysvětlit a kdykoliv se na tenhle moment bude dívat zpětně jediné co dokáže z toho všeho pobrat byla dvě slova a scenérii, kterou viděl posléze.
"Flow...Daikoku." řekl kapitán a aktivoval svůj Shikai. V tu samou chvíli, tedy alespoň to tak v Genimarově provedení vypadalo, se hollow rozdělil na dva kusy bez toho, aniž by kapitán vytáhl jeho Zanpakuto z pochvy a bez toho aniž by se byť jen hnul z místa.
Jediné co nasvědčovalo tomu že něco udělal byla ona dvě slova.
Poté se vydal zpět k němu s tím, že z něj nezpouštěl oči a když byl skoro nadosah ruky tak se zastavil a kývl.
"Útěk byl to co jsem od tebe čekal." poté se otočil, podíval se na rozpadajícího se hollow a pokračoval.
"Někteří mají přiliš velké morální pudy. Neví kdy je čas bojavat, kdy je čas utéct.Ještě několikrát se ocitneš v téhle situaci, kdy tvůj útěk a přežití bude důležitější než mrtvý hollow, člověk nebo Shinigami." řekl kapitán a když už byl hollow téměr vytracený tak svůj pronikavý pohled věnoval opět Genimarovi.
"Doufám že se v té situaci zachováš stejně." řekl nazávěr a odmlčel se.

"Hm..." řekl a promnul si strniště, které bylo několika denní a díval se na něj. Tušil odkud vítr fouká. Chtěl vědět jestli by ho nechal umřít, kdyby dělal přesně to, co nechtěl. Nakonec kývl.
"Ano." řekl po oné napjaté chvíli. Nenechal by ho usmažit Cerem jen protože by chtěl udělat něco, co nebylo v kapitánově světle správné. Druhá věc byla kdyby byl tak špatný, a umřel by proti hollow, na úrovni divokých zvířat. Většina Shinigami, kteří u tohohle testu umřela, byli ti co se jim rozklepali kolena a nebo ti co podlehli tlaku.
Test byl hlubší než se možná zdálo. Třetí divize často pracovala v samotě a pro lidi na akademii, pocit že se nemají na koho spolehnout byl devastující. Proto tu byl kapitán. Někteří mu volali na pomoc při prvním náznaku nebezpečí. Genimaru to ale neudělal.
"Jen bych z tebe neměl dobrý pocit." Gon byl určitě zajímavý Shinigami. Už podle všeho, byl úplně z druhého spektra než Genimaru a pocity které z něj vycházeli, byli podobné snílkovi či básníkovi. I tak bylo vidět že každé jeho slovo neslo váhu a hloubku.
"Dost téhle pustiny." řekl nakonec a poté se ale na něj podíval se slovy. "..pro dnešek."



Dva měsíce uběhli od chvíle, kdy Genimaru prolezl prvním testem. Trvalo to ještě nějakou dobu než se Genimaru adaptoval na to, jak to ve třetí chodilo.
Vše probíhalo podobným tempem. Kdy téměř každý den probíhal stejně. Ráno dvě hodiny měl s kapitánem, které byli různým způsobem tráveny. Buď  bojem v Hueco Mundo, nebo tréninkem Kido, Shunpo, Hakudo, HoHo... Kapitán vynikal v každém v tomhle odvětví. Věděl už o něm trochu více. V SS se o něm hovořilo jako o "Muži bez slabin." Fakt, že na jeho těle nebyl jediný šrám a nebo jizva, hovořil za vše. Údajně nikdy v životě ho nikdo neviděl zraněného a nebo zkrvaveného.
Gon nebyl nejrychlejší, nejsilnější a nebo nejvíce nadaný v Kidu. Narozdíl od ostatních kapitánu, snad vyjma Enteie Tsukahary, neměl sobě rovného ve versitilitě.
Bylo na něm také zajímavé že se tradovalo, že nikdo z kapitánů neví co je jeho bankai a že dokonce ani Entei neví jeho vzhled.
Haru šla v jeho stopách a snažila se soustředit na všechny odvětví než přímo na jedno a její Zanpakuto, Shinso, byla více než nebezpečná.
Cítil na sobě progress za krátkou dobu ale nebyl nijak zvláště velký. Stále nedosahoval ani na 10tého nejlepšího v divizi. Mohl však být spokojený se svým postupem, jelikož všichni kolem na něj měli několik desetiletí.
Po dvou hodinách s kápem už jeho den byl o něco nudnější. Gon měl mnoho poviností než jen jeho a tak když uplynuli dvě hodiny dostal práci typu přepisování starých dokumentů pro archivaci, uklízení v budovách, roznášení dopisů a podobné práce.


Dnešního rána čekal na další trénink boje a ten se mu dostal. Dnes byl sparring s jeho protějškem, Aominem, který byl pod vedením Haru. Moc toho spolu doposud nenamluvili. Na akademii byl v jiné třídě a teď trávili pod vedením jiného instruktora.
Aomine na něj mávnul když stál proti němu a trpělivě čekal dokud kapitán neodmával souboj.

Aomine na jeho pozdrav jen kývl. Bylo vidět že toho moc nenamluví a byl to muž jen pár slov. Nepůsobilo to ani tak nějak hrubě, čemuž pomáhal fakt že se většinu času mírně usmíval a vzduch kolem něj byl docela ... chill.
Haru oproti tomu byla už od pohledu dost upjatá. Vždy sebou nosila desky a snažila se ambiciozně prosazovat kde jen to šlo.
Na jeho pozdrav také kývla, ovšem její kývnutí působilo přesně opačně od Aomineho.
Nacházeli se na nádvoří třetí které se ukrývalo mezi L tvarem budovi v tradičním Japonském stylu.
Nakonec přišel kapitán. Nebo už tam byl? Genimaru tohle s ním zažil dost často. Někdy se podíval a nikde nikdo a poté mrkl a hele, tam je Gon. Občas to vypadalo jakoby se teleportoval.
"Fajn. Do toho naplno." řekl Kapitán a odstartoval když už byl napůl cesty do svého oblíbeného tureckého sedu. Něco je však kdrželo od toho aby začli bojovat a to bylo to, že když říkali aby dotoho šli "Naplno" tak bylo vidět jak se Haru a Ao okamžitě ohlídli ke kapitánovi s pootevřenou pusou. Haru byla ta kdo se pustila do argumentace.
"Gon-sama, je to rozumné? Když vezmeme potaz jeho schopnosti..." řekla Haru a nechala otázku otevřenou. Gon se poškrábal na hlavě a vzal její argument v potaz.
"Hm... Dobrá. Tak naplno, bez shikaie." řekl a odstartoval. Haru jen kývla a Ao se už zase mírně usmíval.
Poté se mírně uklonil, vytasil Zanpakuto a šel směrem vůči Genimarovi. Už jeho postoj byl zvláštní. Zanpakuto držel v levé ruce a pravačku nechával v pozici "otevřené dlaně" nasměrovanou vůči jemu.
Jeho Zanpakuto byla v délce něco mezi Katanou a Wakizashi a určitě odpovídala jeho bojovému stylu. Už od pohledu byl Ao docela atletického typu a rozhodně byl o dost fyzicky zdatnější než Genimaru.
Nakonec se Aoki odrazil od země a vyrazil proti němu s jeho zanpakuto v seku vůči jeho pravé ruce.

Aokiho lehce zarazil způsob, kterým používal Kido. Očividně mu moc nehodoval, protože když přišlo na první odrazení, zareagoval pozdě a nechal udeřit do jeho obrany, která jeho čepel odvrátila.
Když došlo na druhé kido, na které už byl mírněji připraven, odskočil do boku aby se vvyhnul jeho byakurai.
Genimaru si také koutkem oka všiml Haru, která zvednutím pravé ruky aktivovala bariéru, co pohltila Genimarův útko, který by jinak letěl směrem na centrálu.
Ao teď bylo jasné že Gen bude chtít bojovat na dálku. On zase chtěl souboj přivést co nejrychleji na blízko.
Byl z toho očividně lehce frustrovaný.
Shunpem se dostal k němu, rychleji než by možná Gen předpokládal, a snažil se mu rychlím kopem proti jeho nohám připravit o pevnou půdu pod nohama.

Podkopnutí noh se jeho kolegovi povedlo a když přišla, v pohledu kapitána příliš egoistická a zbytečná, otočka ve vzduchu doprovázená laterárním sekem, přišlo ze strany Aa něco možná nečekaného a stejně tak ukvapeného jako jeho otočka.
Ao zvedl jeho volnou dlaň vůči jeho seku, snažíc se zastavit meč v jeho pohybu.
Když Gen ucítil náraz meče na kůži a viděl Grimasu, kterou Ao udělal, uvědomil si že jeho manévr né tak úplně vyšel.
Ano ruka i s dlaní mu stále zůstávala na svém místě, což bylo plus, ovšem úplně bez újmy to také nebylo a rána do masa hluboká asi půl centimetru se teď nacházela na jeho dlani.
Tak či tak Ao byl rozhodnutý pokračovat ve svém plánu a uchopil jeho katanu do pevného stisku, potéž chtěl následovat sekem katany vůči teď bezbranému Genimarovi... Tedy ... chtěl.
"STOP!" zastavil ho kapitán tak ostře že by to zastavilo bůvola ve sprintu. Ao nechal Genimara dopadnout a jeho katanu pustil.
"Viděl jsem dost." řekl a k oboum si připravil krátký projev.
"Ao. Přeceňuješ nadmíru svoje schopnosti. Přijít o ruku můžeš jen jednou a je jen málo lidí, co ti ji dokáže vrátit zpátky." bez toho aby Kapitán čekal na nějakou reakci od Aa se přesunul k Genimarovi.
"Gen. Takovéhle manévry tě můžou stát život. Opět moc předpokládáš a spoléháš se na to, že věci půjdou v tvůj prospěch." vypadalo to že na ně oba bude flusat, plivat a jen vyčítat. Ovšem další slova je možná trochu překvapila.
"Tak či tak vidím postup dobrým směrem a věřím že tyhle detaily za zbytek času doladíme. Věřím že se můžeme přesunout na další část tréninku." řekl a ušklíbl se, jakoby přišlo na jeho oblíbenou část dne, ba či celého tréninku jeho třetí divize. Skutečně tomu tak bylo.
"Váš úkol je jednoduchý. Po čas jednoho týdne si vyberete jednoho z kapitánů, či jejich vice-kapitánů, a budete je sledovat po celou dobu co budou v Soul Society. Vybrat si můžete z těchto kandidátů, o kterých já vím že nebudou mimo Soul Society na misi. " řekl a kývl na Haru, která jim oboum předala totožný list jmen vhodných ke zkoumání.
"Máte minutu na rozhodnutí."

Spoiler:

Ao jeho směrem kývl a ruce dal do jakéhosi gesta, které Gen neznal. Pravděpodobně to bylo něco z Aovi kultury či víry. Poté si začal obvazem omotávat jeho pravici a stejně jako Gen si četl v seznamu.
"Entei Tsukahara." řekl po vzoru svého kolegy Ao, který na to šel z opačného konce a jeho důvody si nechal pro sebe.
Očividně obě prohlášení, které následovali jedna za druhou, Gen byl o zlomek vteřiny rychlejší, vyvolali zvláštní pohledy od jak kapitána, tak jeho vice-kapitánky.
"Zajímavé. Většinou když tenhle úkol zadávám lidé skočí po vice-kapitánech a nebo po někom ze čtvrté divize." řekl kapitán a očividně ho oba dva zaujali. Jak už řekl nestalo se mnohokrát že by se někdo vybral kapitány a už vůbec ne někoho ze sedmé nebo první divize. Kapitán odstoupil trochu od rutiny, většinou se na to neptal jelikož důvody byli očividné. Teď ale mohl jen dohadovat proč a on to chtěl vědět.
"Vaše důvody proč zrovna tyhle kandidáty." a jako první dal slovo Aovi. Ten s odpovědí dlouho nečekal. Hovořil stejně tak jako se choval. Nebesky uspávajícím a konejšivým hlasem bez extra emocí řekl.
"Všechny tyhle cíle jsou nemožné pro někoho jako jsme my. Aspoň když selžu tak to nebude na lehké překážce." řekl Ao což kapitána pobavilo a poté kývl na Genimara, aby mu i on dal jeho důvod.

Oba pohledy se trochu lišili. Tak či tak kapitán byl s odpovědmi spokojen natolik že jen kývl, byť tušil že za každým důvodem se ukrývalo mnoho dalších důvodů proč si cíl vybrali.
Věděl moc dobře že sídla divizí jsou těžko přístupná pro ty, co patří do jiné divize a že kapitáni nemají moc rádi, když jim třetí divize šmejdí na jejich teritoriu. To však bylo už na Genovi a Aovi aby to zjistili tím těžším způsobem.
"Dobrá." kývl tedy a udělal krut prstem ve vzuduchu nad jeho hlavou, který značil jednoznačně jednu věc a tou bylo "volno" nebo "rozchod".
Gen měl stále problém s učením se těhle gest, které se používali ve třetí divizi kde komunikace bezeslov byla nejvíce důležitá, ale tohle znamení bylo asi nejednoduší.
Teď už bylo jen na něm jakým způsobem se k úkolu postaví.

Ao mu odešel podobně jako Gen, bez toho aniž by k němu nějakým způsobem sdělil pozdrav. Oba Shinigami byli teď postaveni před monumentální úkolem a tak asi neměli moc v hlavě věnovat pozornost jeden druhému.

U bran do obrovské divize nebyli žádné stráže, což bylo možná trochu zvláštní od pohledu. Nad branou vysel emblém s motem, "No crime, no lies only justice."
Gen mohl vidět do vnitra sedmé kde byla obrovská budova ve tvaru U a uprostřed cvičistě na kterém skoro stovka Shinigami podstupovala trénink. Viděl, že v čele budovy stála postava v bílem ale byla tak daleko, že ji viděl jako prťavou.
Všiml si také že Shinigami zrovna dělají kliky a několik z nich leželo na břiše padlý vyčerpáním.
Vzduch a celková Aura tady byla ... poněkud těžká.

Když se Gen přibližoval a přibližoval zpoza brány ona aura se mu pomalu začala jako had plazit po zádech a citil jakoby se mu jeho vzduchová trubice začala zužovat a jeho dech byl kratší a kratší. V úších mu bubnovalo trochu jakoby mu někdo hýbal bubínky tam a zpátky a vibrace které tu vzduchem poletovali byli jak kdyby někdo neustále bušil do gongu.
Nedošlo mu co přesně se děje a nevěděl co to je za pocit. Přeci jen nikdy se nesetkal s tím že by kapitán vědomě do vzduchu pouštěl své reiatsu.
Všiml si několik těch co už omdlelo a všiml si taky těch, kdo dále pokračovali v tomhle tréninku. Viděl jak jim od huby kapou sliny, nekteří byli slití potem, jiným tekla krev z uší a jeden tam dokonce vypadal jak kdyby měl epileptický záchvat. Gen byl od nich ještě dost velkou dálku ale věřil že kdyby se ještě přiblížil blíže dopadl by úplně stejně.

Člen jedenáctky ke kterému se obrátil, zde nebyl kvůli tréninku nýbrž kvůli tomu aby odstraňoval odpadlé kolegy. Měl tedy plné ruce práce a předpokládal že Genimaru je tu ze stéjného důvodu.
"Reiatsu... Radši pojď pomoct nebo to s něma nedopadne dobře!" řekl a mávl na něj rukou ... ale poté se na něj znovu podíval a všiml si, že se Genimaru sotva drží na nohách.
"Nebo radši běž stranou? No..." řekl a pokrčil rameny jakoby říkal. "Dělej co chceš" a poté se rozeběhl k jednomu co už chvíli vypadal jakoby z něj vymítali démona. Popadl ho a utekl s ním stranou